4.díl: Vůně Antika

Řeckému národu vyšlapali parfémovou cestičku již staří Egypťané, na jejichž základech pak dále stavěli. Řekové nešetřili vůněmi v žádné z oblastí, gastronomii ani parfumérství nevyjímaje.

I antičtí muži o sebe dbali

Nejproslulejším metrosexuálem tehdejší doby, řečeno dnešním slovníkem, byl řecký vladař, kterým nebyl nikdo menší, než samotný Alexandr Veliký. Byl to právě on, komu se připisují zásluhy o vývoj parfémů, dále samozřejmě byly zdokonalovány i techniky a kosmetická péče o tělesnou schránku. Vůbec samotná kultura Řecka je díky zachovaným uměleckým artefaktům, sochám, písemnostem, architektuře, vznosná a šlechetná, ctila nejen kult těla, ale i duše.

bysta Alexandra Velikého (zdroj: http://bit.ly/1M7LRJP, citováno dne 14. 7. 2015)

Tato vzájemná symbióza umožňovala Řekům po této stránce vcelku příjemný a kvalitní život. Řecké báje a pověsti nebo Homérovu epopej měla možná na svědomí aura příjemných vůní, která se kolem umělcových nosních dírek vznášela.

Otroci v roli osobní kosmetičky

Dokonce Aristofanés se ve svých dílech zmiňuje o sofistikovaném popisu péče o tělo a poskytuje tak návod, jak postupovat krok za krokem. Princip spočíval v tom, že otroci míchali vonné masti a oleje, které uchovávali v klasických, černočerveně zdobených amforách. Po koupelích svým pánům natírali části těla podle toho, jak velel dobový bonton – vlasy a řasy měly být cítit majoránkou, ruce mátou, šíje a hruď po fialkách. Nohy byly v péči rozparcelovány také netradičně – od rozkroku po kolena bylo záhodno vonět mateřídouškou, chodidla a lýtka patřila kadidlu, rozpuštěném v tuku.

A množství použitých ingrediencí? Jedním z měrných jednotek byl výraz – hodně! Čím víc vůně, tím násobněji byl nositel a šiřitel vůně společensky významnější.

Hlavu považovali Řekové za centrum celého bytí člověka, proto zejména této tělesné proporci věnovali pozornost nadstandartní.

Nejznámější filosof tehdejší doby, Díogenés, byl proslulý nejen svými myšlenkovými názory, ale i svým svérázným chováním a vystupováním na veřejnosti. A nebyl by to on, aby se nevyhnul komentáři k těmto parfémovým rituálům, a pěkně po svém. Ostatní si pomazávali hlavy, Díogenés nohy. Byla to forma výsměchu, neboť tvrdil, že jejich parfém vyprchá nad hlavu do vzduchu a nejvíce tak potěší jen zpěvné ptactvo, zatímco vůně, stoupající z jeho nohou, postupně zahalí celé jeho tělo a nejvíce tak potěší jeho vlastní nos. Byla to zřejmě i jeho trefná odveta na jeho obecný odpor proti všem zásadám, zvykům, mravnostem a obyčejům, honbě za majetkem a slávou, ke všemu materiálnímu.

Vztah k vonným esencím přetrval dodnes

Výroba silic ze široké škály květin a bylin, místních i dovážených a spotřeba kadidla, pryskyřic a čerstvých květů pro náboženské obřady, byla obrovská. Aby ne, když vonnými látkami ošetřovali  nejen sebe, ale i potraviny a nápoje, předměty ve svém okolí, domácí zvířata, obytné místnosti a veřejné události se neobešly bez vonného deště! K tomto hýření a marnivosti docházelo díky rozvoji parfumerských technik a následnému zlevnění parfémů. Bohužel, tato pohádka má hořký konec, s pádem Římské říše nastal na dlouhou dobu začátek konce parfémového umění v celé Evropě.

Pryskyřice (zdroj: http://bit.ly/1M3aQOe, citováno dne 14.7. 2015)

Na mapě dnešního světa najdete pouze pár moderních národů, kteří si dodnes uchovali tak vřelý vztah k oblibě bylin a vonných látek z přírody. Řekové už dávno nesklízejí ocenění na poli vůní za „Parfémy roku“, nicméně náklonnost k jakýmkoliv vonným esencím jim přetrvala do dnešních dnů. To ostatně potvrdí každý turista, který do této nádherné země zavítá.

Vůně – to neuchopitelné nic a přeci vypovídající vše…„Vodítkem, jak vybrat ten správný parfém, je nepřeberné množství rad. Nejcennějšími pomocníky jsou však Vaše intuice a cit. Ten nejlepší parfém je stejně ten, který si sami vyberete.“Petra

Zdroj úvodní fotografie: http://bit.ly/1DdXTKs, http://bit.ly/1SkfDuo