admin | 21 ledna, 2016 |
Od současné, válečně neklidné situace na Blízkém východě pojďme utéct do uzavřené historické etapy, která bude konejšivější tím více, že se budeme zaobírat veskrze příjemnou tématikou, historií parfémů. Pojďme společně nakouknout pod pomyslnou alchymistickou pokličku parfémovým kuchtíkům na Blízkém východě a jejich po svém pojatém parfémovém umění.
Pro mnohé z vás bude možná překvapením, že jedním z nejpřínosnějších národů ve vývoji zdokonalování technik výroby parfémů byli právě Arabové. Pozvedli toto tehdejší umění co do kvantity najednou připravené esence díky destilaci.
Bohaté zdroje přírodního materiálu k výrobě parfémů skýtaly obrovské růžové plantáže v Persii, používaly se nejrozličnější druhy vonných rostlin a také pižmo. Aniž by si to uvědomovali, vlastnili pohádkové bohatství, na kterém později více než profitovali. Po pádu Říma se tyto vonné esence staly téměř ze dne na den nedostatkovými, jejich cena se raketově vyšplhala nahoru a Peršané tak mohli čile obchodovat s Benátkami.
Obchod s Východem tak do Evropy zajišťoval prostředník, Itálie. Stále vyšší poptávka po tomto zboží a jeho dovoz tak mimoděk daly vzniknout, díky úspěšným pokusům Arabů, praktičtější a ekonomičtější formě vonné látky, tedy extraktům (koncentrovaným výtažkům). Prostorově se tak objem dováženého zboží zmenšil a vonných látek tak bylo možno dovézt najednou mnohem více.
Arabové však, obrazně řečeno, neusnuli na vavřínech a proces destilace dovedli téměř k dokonalosti. Během nesčetných pokusů tak dospěli i k jinému překvapivému výsledku – vynalezli tzv. Aqua vitae, což není nic jiného, než koncentrovaný alkohol, bez kterého se neobejde žádný parfém.
Ještě malý návrat ke zmiňovanému pižmu. Abychom z dnešního pohledu dokázali pochopit, jak ceněná byla právě tato vonná surovina, v tehdejším Bagdádu se tato oblíbená ingredience dokonce přidávala do stavebních pojidel při stavbách mešit a paláců (stejně tak prokazatelná je však tato zmínka jako vejce přidávaná do stavby Karlova mostu).
Bagdád byl vždy považován za město vůní, ačkoli jej navštívila asi jen hrstka z nás, všichni do jednoho si jej představujeme jako pohádkové město z Tisíce a jedné noci, kde každá věc a každý kout byl provoněn orientálními parfémy. Nemluvě o arabských tržištích, která přetékala pro Evropany cizokrajným kořením.
Pozapomenuté parfémové umění v Evropě pomohli vzkřísit až vracející se křižáčtí vojáci ze svých dálných válečných tažení, s kufry plnými voňavých směsí pro své manželky, ale i milenky. Nová epocha a vlna zájmu o tyto produkty tak nastartovala další posun ve vývoji parfémů.
Na dnešní trh, jak jste se už určitě sami stačili přesvědčit, úspěšně znovu prorazily právě orientální „arabské“ parfémy a aktuálně jsou velmi žádaným zbožím. Zkrátka Evropu už, zdá se, omrzely lehké, květinově ovocné kompozice a svou náruč otevírají pohádkově snovým, orientálně laděným parfémům.