admin | 30 června, 2015 |
Nechci zavádět žádné nové pořádky, je to taková moje osobní oblíbená kategorie. Všimla jsem si totiž, že se mi líbí vůně mnoha fialových květin, přestože jsou mezi nimi velké rozdíly (rozhodně si nejsou aromaticky tak podobné jako bílé květy). Zatím jsem nepřišla na to, čím to je, jestli jsou si chemicky nějak tajemně podobné, ale je to tak. Pojďme se na ty nejkrásnější podívat – a možná zjistíte, že na tom něco je!
Divíte se, proč jsem si vybrala takovou zvláštní kategorii? Vždyť to ani není „uznávaná“ kategorie: známe pojem bílé květiny, kterými označujeme skupinu, do níž patří jasmín, gardénie, tuberóza, ylang-ylang a další květiny s podobnou omamnou vůní, ale fialové?
Přemýšlela jsem, čím začít, ale zjistila jsem, že se nemůžu rozhodnout – a tak začněme levandulí, kterou člověk využívá jako parfém asi nejdéle. Levandule je vytrvalá bylina, která patří do stejné čeledi jako máta, mateřídouška, bazalka nebo rozmarýna. Její název zřejmě pochází z latinského „lavare“, tedy „mýt se“, Římané totiž používali levandulový olej při koupeli.
To ale nebylo jediné využití – levandule se odjakživa pěstovala v zahradách, sušená se dávala do polštářů pro dobrý spánek nebo se ve svazku jednoduše zavěsila tam, kde lidé chtěli mít její krásnou vůni. Používala se i při vaření sladkých i slaných jídel, existuje také výtečný levandulový med.
Levandulovou vůni lze z byliny extrahovat více způsoby, nejjednodušší je naložit ji do oleje (tak si i doma můžete vyrobit levandulový olej na vaření nebo pro kosmetické účely). Snadno se z ní destiluje esenciální olej. V parfumerii se někdy používá také levandulový absolut, který má sladší, ale zároveň bylinnější vůni než esence.
Svým aromatem se také liší levandule francouzská, anglická, holandská nebo chorvatská. Levandule je nezbytnou součástí mnoha pánských vůní, které spadají do fougèrové kategorie. Bez typické kombinace levandule, kumarinu a chyprového nebo dřevitého základu by tato kategorie jednoduše neexistovala.
Zatoužíte-li po levandulové vůni, pořiďte si třeba Penhaligon’s Lavandula nebo Yardley English Lavender. Mezi pánské vůně s pěknou levandulí patří třeba Dolce & Gabbana Pour Homme nebo klasická Burberry for Men. Kosmetiku s vůní levandule nabízí například Salus nebo Lavera.
Také něžnou fialku lidé milují odjakživa, ale z její vůně se dlouho mohli těšit jen na zahradě nebo v přírodě. Po usušení svou vůni ztrácí a nelze z ní ani vydestilovat esenciální olej. V roce 1893 se chemikům podařilo izolovat a později i vyrobit chemickou látku, která je hlavní součástí fialkové vůně (a která se dnes přidává nejen do parfémů, ale smí se používat i v potravinářství – určitě znáte fialkové bonbony).
Předtím existovaly jen dvě možnosti: enfleurage nebo destilace fialkových lístků. Enfleurage („anfleráž“) znáte z filmu Parfém, příběh vraha – je to náročná technika, při které se kvítky umisťují na tukem potřené desky. Výsledný absolut je velmi drahý. Destilací fialkových lístků se získá příjemná zelená vůně, která ovšem nevoní fialkově.
Fialkové vůně tak byly vyhrazeny pro bohaté, ale dnes už to neplatí. Naopak, nabídka je pestrá: luxusní a výrazná Violet Blonde, jemný soliflor Violetta od Penhaligon’s nebo Yardley April Violet, bonbonková Insolence od Guerlainu, gurmánská Lolita Lempicka, fialka s růží v klasice Paris od YSL…
I šeřík dlouho vzdoroval snahám nějak uchovat jeho vůni. Různé druhy šeříku rostou po celé zeměkouli – v Evropě, v Japonsku, v arabských zemích, dokonce v Himálajích – a v mnoha kulturách byly symbolem jara a také lásky. Protože šeřík kvete velmi krátce, snažili se parfuméři jeho vůni napodobovat mícháním jiných květinových esencí, ale věrný šeřík nám přinesla až moderní chemie.
Právě teď není šeřík módní ingrediencí, ale přesto si určitě ten svůj najdete: jednodruhový šeřík nabízí Yves Rocher ve vůni Lilas Mauve, netradiční šeřík se zelenými tóny je v niche vůni En Passant (Frederic Malle) a musím vás upozornit i na pozapomenutou Purplelight od Salvadora Daliho, krásný, jemný a ničím nerušený šeřík. Šeříkově ovocný je populární Éclat d’Arpège od Lanvinu, šeřík je také v klasické Pleasures od Estée Lauder.
Speciální místo mezi fialovými květinami má bezesporu kosatec. Jeho velké květy modrofialové, purpurové či bílé barvy jsou sice nádherné, ale vonná látka se získává ze sušených oddenků, které jsou schované pod zemí a z nichž kosatce vyrůstají. Samotné květy voní jen nenápadně.
Oddenky a kořeny rostlin se odedávna používaly jako potraviny, ochucovadla nebo léky. Také kosatec se dříve používal v medicíně, ale brzo naprosto převážilo využití v parfumerii. Nasbírané oddenky se suší, a to až pět let, aby jejich vůně správně dozrála; pak se destilují v páře a výsledkem je hustá mastná látka, které se říká kosatcové máslo. Máslo má tajemnou, sametovou, lehce fialkovou a lehce pudrovou vůni, kterou lze kombinovat s bylinnými, květinovými, dřevitými i gurmánskými složkami.
Vůni kosatcových kořenů dnes lze napodobit synteticky, ale v luxusních vůních se používá přírodní extrakt. Mezi nejkrásnější kosatcové vůně nepochybně patří Iris Nobile od Acqua di Parma a exkluzivní „gurmánky“ od Guerlainu, například Iris Ganache. Z běžné produkce možná znáte Infusion d’Iris od Prady nebo Chanel No. 19 Poudré. Kosatec se skvěle hodí do pánských vůní, příkladem za všechny budiž sametová Dior Homme.
Kdyby vám tato fialová exkurze nestačila, vzpomeňte si ještě na heliotrop s vůní podobnou pudrem zaprášenému jasmínu; opojnou vistárii; fialovou frézii; nebo dužnatý, svěží hyacint. Proč jsou vlastně bílé květiny tak oblíbené, když ty fialové jsou daleko lepší?