admin | 27 července, 2015 |
Značku Lanvin dnes máme spojenou hlavně s květinově ovocnými vůněmi. Od roku 2003, kdy se začal prodávat u nás velice úspěšný Éclat d’Arpège, tvoří sortiment značky v podstatě jen variace této vůně a vůní Jeanne a Marry Me. Jsou to parfémy určené spíš pro mladší generaci nebo na běžné nošení, klasickou eleganci by v nich asi nikdo nehledal.
Pro parfémové fajnšmekry je ale Lanvin spojen s několika slavnými kousky, z nichž dnes dýchá dávná elegance. Tím jediným, který přečkal až do dnešní doby, je Lanvin Arpège. V dnešním článku se podíváme na tuto legendu a jako bonus Vás čeká recenze na již nedostupný šlágr z 20. let, vůni My Sin.
O existenci Arpège nemá většina běžných zákazníků parfumerií ani tušení. Tato slavná vůně se stala „rodičem“ Éclatu: ten není zmodernizovanou verzí, je to úplně jiná vůně, od Arpège ovšem převzal kulovitý flakón s ilustrací Jeanne Lanvinové a její dcerky. Z flakónu přímo vyzařuje art deco, určující umělecký směr doby, kdy flakón i vůně vznikly; nacházíme jej ve tvaru, černozlaté kombinaci, provedení uzávěru i ilustrace. (Škoda, že když si dnes vůni koupíte, dostanete ji v průhledném flakónu, ne v černém.)
Arpège vznikl několik let po Chanelu No. 5 a využívá chemické látky, které Chanel proslavil: aldehydy. Ty dávají Chanelu No. 5 jeho mýdlovou jiskřivost. Dá se říct, že se Arpège tak trochu svezl na trendové vlně, byl ovšem tak dobrý, že se z něj stala klasika.
Díky aldehydům je typicky mýdlový, kromě toho ale obsahuje také jemné květiny – jasmín a ylang-ylang, kosatec, růže – a spoustu dalších krásných složek, jako je santalové dřevo, ambra nebo špetka vanilky. Výsledek je velmi něžný, ženský, výrazně pudrový a hebký. Nabízí se samozřejmě srovnání s No. 5 jakožto jedním z mála posledních aldehydových parfémů na trhu. Ten je jiskřivější, ostřejší a jsou v něm trochu jiné květiny, i když jasmín mají obě vůně společný. Pokud se vám líbí No. 5 a aldehydové parfémy vůbec, a Arpège čirou náhodou ještě neznáte, určitě ho vyzkoušejte.
My Sin, francouzsky Mon Péché, se ke mně dostal v podobě malého vzorku. Vůně se totiž v roce 1988 přestala vyrábět a dnes je z ní sběratelský artikl, který se občas dá někde za nemalou cenu koupit. Na konci osmdesátých let, kdy se pomalu hlásily nové trendy (svěží vůně, gurmánské vůně), stihl podobný osud mnoho aldehydových parfémů.
My Sin vytvořila v roce 1924 ruská parfumérka, známá pouze pod jménem „Madame Zed“. Aldehydy jsou tu velmi výrazné a nechybějí ani květiny – ylang-ylang, růže, jasmín, narciska –, ale dominantní tóny jsou jiné: cibet, mošus a pravá ambra. Nepředstavujte si nesnesitelnou živočišnou bombu, cibet nepřekračuje slušné hranice, je ho jen tolik, aby zaujal a lehce podráždil fantazii.
Díky ambře a také vetiveru a dřevům je My Sin suchý, hřejivý a sametový. Pamatuji si ze staré miniatury podobnou vůni, Fleur de Fleurs od Niny Ricci, ve které bylo také hodně cibetu a která se už také nedá sehnat. Některé poklady už jsou zkrátka ztracené.